O harfě – O nástroji krále Davida – O chrottě – O fidule – O kvinterně – O žaltáři – O loutně
Základním nástrojem, od něhož vede cesta až k houslím, je fidula. Její výrobci zřejmě zkoušeli všechno možné, aby z nástroje dostali co nejlepší zvuk a také se snažili maximálně ulehčit hudebníkům hru. Dokud byl obrys fiduly hruškový, oválný či kruhový, smyčec občas zavadil o kraj korpusu. Nástrojaři proto začali střed korpusu zužovat. Od té doby jsou smyčcové nástroje v horní a dolní části korpusu širší než ve střední.
O mistrech, kteří se na tomto vývoji podíleli, víme málo. Jednodušší nástroje si hudebníci stavěli sami. První zprávu o specializovaném výrobci strunných nástrojů najdeme v berních seznamech města Paříže z roku 1292, ještě bez jména mistra. Jedním z prvních, které známe jménem, je Luis van Valbecke z Bruselu. V letech 1294 – 1318 tam stavěl fiduly, rebaby a lyry. O českých stavitelích strunných hudebních nástrojů je zmínka až ze 14. století.
(Z knihy: Keller, J.: Sólo pro dva mistry, Albatros, Praha, 1982)